Jez do polosyta, pij do polopita. Tuhle poučku jistě každý z nás zná,
ale držíme se jí? Zajímavé je se
zamyslet co „tím autor vůbec mínil“. Asi měl nejspíše na mysli uměřenost ,
přiměřenost a umírněnost. Jenže co to
je, kde je míra toho co je umírněné a co už ne. Vždyť ani s tím polosytem
to není zas tak úplně jasné. Pokud lékaři stávkují za zvýšení svých platů, asi
cítí, že jejich peněženky jsou méně než poloplné. Kdo to však posoudí. Podle
ekonomických teorií by výše platu měla být stanovena na základě něčeho, čemu říkají
„ekonomičtí číslomilové“ mezní užitek faktoru. Jenže teorie je v praxi velmi
často modifikována různými vlivy, jejich pravděpodobnost je čistě statistická,
takže jak se v tom vyznat. Jak hluboko se máme snažit najít v praxi teorii
a jak hluboce se pak snažit tuto teorii implementovat do praxe. Asi tak nějak
přiměřeně. Myslím si, že poučka zmíněná na začátku v sobě skrývá hlubokou
radu-radu o hledání správné míry, správné hodnoty. Pokud totiž u něčeho hledáme
správnou míru, musíme znát absolutní hodnoty-referenční hodnotu, ke které
budeme tuto míru vztahovat. Každý z nás má hodnoty jiné a osobí „absolutní hodnoty“
odvozené od něčeho jiného (čeho?). Takže až budete jíst nebo demonstrovat ,
pomněte na to, jaké jsou vaše absolutní hodnoty-možná tím zabráníte tomu abyste
se přecpali a bylo vám zle…
moro
(davit, 14. 9. 2010 9:22)